„Praha prožila s sebou všecky úspěchy a všechny triumfy tohoto státu a národa a protrpěla s sebou všecky jeho porážky, všechny jeho strasti a všechny jeho bolesti. Praha bývala synthesou státu, bývala symbolem národa a jeho historie; a čím byla Praha celému státu, bývala Staroměstská radnice celé Praze.“ Tato prorocká slova, předznamenávající zkázu radnice, pronesl Edvard Beneš jako prezident Československa na Staroměstské radnici dne 27. ledna 1936.
Během Pražského povstání se o Staroměstské náměstí bojovalo od 5. do 8. května, celé čtyři dny. Povstalci se bránili proti útokům a střelbě z děl a obrněnců z okolních ulic, ale i proti dělostřeleckým granátům dopadajícím z Letné.
Sudkova fotografie zachycuje pravděpodobně vzpomínkovou slavnost za padlé ve druhé světové válce, která se na Staroměstském náměstí konala 13. května 1945. Na této slavnosti vystoupily v rámci přehlídek různé vojenské jednotky a revoluční gardy a zazněly zde projevy, mj. i od tehdejšího ministra školství a osvěty Zdeňka Nejedlého.
Symbolické tečky za druhou světovou válkou se Staroměstské náměstí dočkalo 16. května, kdy se do osvobozené Prahy vrátil po letech strávených v zahraničním exilu prezident Eduard Beneš. Na zaplněném náměstí pronesl řeč, v níž bilancoval konec druhé světové války a zároveň naznačil základní rysy vývoje poválečného Československa. K nim patřila nová zahraničněpolitická orientace, odsun německého a maďarského obyvatelstva a zásadní změny v sociální a ekonomické sféře, související s přechodem na plánované hospodářství. „Půjde o vybudování nového politického života a postavení nového našeho domova.“