Ze Sudkova oblíbeného Hradu a Královské zahrady byla nejvíce poškozena budova Míčovny (někdy Velké Míčovny). Tato stavba, určená původně pro míčové hry, je renesanční památkou z roku 1567–1569 od dvorního architekta a stavitele Bonifáce Wolmutha.PV (VV, MS) [Pavel Vlček (Václav Vančura, Markéta Svobodová)], Královská zahrada (c. k. dvorní zahrada), in: Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany, Academia, Praha, 2000, s.
Budovy skladišť a dílen Národního divadla s novorenesančními fasádami byly postaveny roku 1899 podle návrhu Karla SkopceIF [Iva Furáková], čp. 438/II, in: Růžena Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady, Academia, Praha, 1998, s. 325. na místě známém vzhledem k tamním přírodním podmínkám také jako Větrov, Větrná hora, Větrník či Na Větrově.Marek Lašťovka – Václav Ledvinka a kol., Pražský uličník I.: Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, Libri, Praha, 1997, s. 49–50.
Na prostranství pod Libeňským mostem, na překladišti u železniční tratě na Maninách v Holešovickém přístavu, vznikla roku 1942 sběrna, v níž se shromažďovaly rekvírované kovy, především zvony kostelů z celého protektorátu, ale také pomníky, pamětní desky či kovové součásti budov.Srov. fond Zdeněk Wirth, oddělení dokumentace, Ústav dějin umění AV ČR v. v. i., sign. W-A-66. V létě roku 1942 z tohoto místa transportovalo pět plavidel téměř deset tisíc zvonů o celkové hmotnosti přes milión a půl tun do Německa.
Katedrála sv. Víta stála v epicentru protektorátního dění na Pražském hradě, kde měly své úřady klíčové osobnosti tehdejšího politického života a odehrávaly se zde zásadní politické akty. K nejvýznamnějším patří bezesporu podpis výnosu o zřízení Protektorátu Čechy a Morava v březnu roku 1939 Adolfem Hitlerem. Trvale na Hradě sídlil státní prezident Protektorátu Čechy a Morava Emil Hácha, v jižním křídle měl kancelář a osobní byt říšský protektor.
Portál s nápisem Praesidium neboli portál někdejšího Prezidia, jímž se vstupovalo do místností primátora a jeho radyÚřad fungoval pod názvem Prezídium v letech 1784–1950; srov. http://www.ahmp.cz/index.html?mid=20&wstyle=0&page=page/docs/prehled-fondu_magistrat1.html (vyhledáno 13. 7. 2017)., se dodnes nachází ve druhém patře radnice. Je přístupný po hlavním schodišti, poničeném za Pražského povstání, a dnes i výtahem.
Josef Sudek zachytil nejvyšší úroveň schodiště vyhořelé radnice, mezi 2. a 3. patrem někdejšího Volflinova domu. Schodiště vzniklo v roce 1853 podle plánů stavitele Jana Bělského, náhradou za dřívější schodiště pozdně gotické. V poválečné rekonstrukci bylo obnoveno do podoby před požárem.KB (ZV) [Klára Benešovská (Zuzana Všetečková)], čp. 1/I, in: Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov, Academia, Praha, 1996, s. 139–140. Dodnes se jím vystupuje do reprezentativních prostor radnice, k portálům Senátu i Prezidia, do kaple i do věže.
Velké radniční okno s průhledem do dvora upoutalo Josefa Sudka bezpochyby svojí expresivní drapérií. V pozůstalosti fotografa se dochovalo třináct negativů tohoto objektu či jeho detailů s průhledy do dvora. Soubor výtvarně odkazuje k dramatu zkázy radnice. Drapérie, která neživě visí z okna, mohla být textilní ochranou proti tříštění skla v případě výbuchu. Pohled na okno zabírá také kopii sochy Lumír a Píseň (1889–1897) od Josefa Václava Myslbeka, určenou pro jeden z pylonů Palackého (dříve Podskalského či Mozartova) mostu. Socha se na radnici nachází na stejném místě dodnes.