Katedrála sv. Víta stála v epicentru protektorátního dění na Pražském hradě, kde měly své úřady klíčové osobnosti tehdejšího politického života a odehrávaly se zde zásadní politické akty. K nejvýznamnějším patří bezesporu podpis výnosu o zřízení Protektorátu Čechy a Morava v březnu roku 1939 Adolfem Hitlerem. Trvale na Hradě sídlil státní prezident Protektorátu Čechy a Morava Emil Hácha, v jižním křídle měl kancelář a osobní byt říšský protektor. K dalším významným událostem spjatým s Hradem za protektorátu patřil vedle audiencí, státních návštěv či jmenování protektorátních politiků do funkcí též Heydrichův tajný projev dne 2. října 1941 o řešení „české otázky“. Zahrnoval plán absolutní germanizace českého území po vítězném válečném tažení Evropou.Jiří Padevět, Průvodce protektorátní Prahou. Místa – události – lidé, Academia, Praha, 2013, s. 62. Ve Svatováclavské kapli svatovítského chrámu obdržel Heydrich v listopadu 1941 od Emila Háchy všech sedm klíčů od českých korunovačních klenotů.Jiří Padevět, Průvodce protektorátní Prahou. Místa – události – lidé, Academia, Praha, 2013, s. 64. Dnes jsou klíče od Korunní komory v katedrále v držení různých osobností České republiky, církve a města Prahy, srov. https://www.katedralasvatehovita.cz/cs/drzitele-klicu-korunni-komory (vyhledáno 14. 6. 2017).

Na fotografiích je patrné ochranné obezdění cenných kamenických památek katedrály, mezi nimiž svou mohutností dominovala cihlová zeď kolem Královské oratoře ze závěru 15. století. Podobné kryty, které měly katedrálu chránit před poškozením leteckými nálety, byly postaveny také nad knížecími tumbami a triforiovými bustami – gotickými sochami ze 14. století, které se v katedrále dochovaly v originálech.Zdeněk Wirth – Josef Sudek, Pražský kalendář 1946. Kulturní ztráty Prahy 1939–1945, Nakladatelství V. Poláčka, Praha, 1945, nepag. Žaneta Vobořilová Kadlecová, Protiletecká opatření architektonických památek na území Prahy v letech 1939–1945, in: Magdaléna Nová – Marie Opatrná (eds.): Staré a Nové. Staré jako východisko, či překážka? Sborník příspěvků mezinárodní konference studentů doktorských studijních program, Katolická teologická fakulta, Praha, 2016, s. 331–334. Mezi další záchranné kroky probíhající v katedrále za války patřilo také deinstalování některých soch a inventáře z interiéru (včetně barokního stříbrného náhrobku sv. Jana Nepomuckého) a jejich uskladnění v prostorách sakristie a na dalších místech.Srov. fotografii in: Zdeněk Wirth – Josef Sudek, Pražský kalendář 1946. Kulturní ztráty Prahy 1939–1945, Nakladatelství V. Poláčka, Praha, 1945, obr. č. 4. Katedrála se však naštěstí v průběhu války nestala cílem žádného útoku a nebyla nakonec vůbec poškozena.

Fotografie katedrály sv. Víta mají v Sudkově díle zvláštní postavení. Interiér chrámu působivě snímal již ve 20. letech a fotografie zveřejnil v samostatné publikaci s patnácti originálními bromostříbrnými zvětšeninami v nakladatelství Družstevní práce.Josef Sudek – Jaroslav Durych, Svatý Vít = Saint Guy, Vydavatelstvo Družstevní práce, Praha, 1928. Do katedrály se vrátil na přelomu 30. a 40. let s cílem vydat novou, bohatou obrazovou publikaci v nakladatelství Melantrich.Jaroslav Anděl, Josef Sudek o sobě, Torst, Praha, 2001, s. 96. Tam nakonec nevyšla, Sudek ale snímky využil v dalších monografiích o Pražském hradu či Praze.K fotografování katedrály viz vzpomínky Vladimíra Fuka in: Růže pro Josefa Sudka: 1896–1976. Správa Pražského hradu, Praha, 1996, s. 191–195. Ke knihám ze čtyřicátých let patří např.: Rudolf Rouček, Pražský Hrad. Výtvarné dílo staletí v obrazech Josefa Sudka, SFINX – Bohumil Janda, Praha, 1945; Adolf Wenig – Josef Sudek, Náš hrad, Josef R. Vilímek, Praha, 1948.