Josef Sudek vyfotografoval také újmu na východní apsidě kostela sv. Mikuláše, patrné od Pařížské ulice. Tento kostel, původně zakrytý okolní zástavbou, byl v pohledu od náměstí postupně odhalen – nejdříve zbořením Krennova domu mezi kostelem a radnicí v rámci asanace (1901) a dále pak po snesení novogotického křídla radnice v roce 1948.Např. viz Kateřina Bečková, Zmizelá Praha. Staré město, Paseka, Praha–Litomyšl, 2005, s. 42–47. Dnes je tak původně hlavní jižní fasáda kostela otevřená do náměstí, i když pro takový pohled nebyl kostel nikdy zamýšlen.

Postaven byl podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera v letech 1732–1737 jako součást benediktinského opatství a kláštera, a to na místě středověkého farního chrámu. Zrušený klášter, ležící západně od chrámu, byl na konci 19. století v rámci asanace zbourán. Odhalené západní průčelí navrhl v roce 1904 architekt Rudolf Kříženecký v „quasi barokním stylu“.RB (PV) [Růžena Baťková (Pavel Vlček)], Kostel sv. Mikuláše, in: Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov, Academia, Praha, 1996, s. 98.

Asanace židovského města na přelomu 19. a 20. století od strany Pařížské ulice – či jak ji nazval historik Milan Pavlík „asanační běsnění“ Milan Pavlík, Obnova kostela sv. Mikuláše na Starém Městě (příspěvek k poznání urbanistické a tvarové stránky díla architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera), in: Staletá Praha. Královská cesta, 1991, s. 186 (177–192). – zasáhla také východní stranu chrámu. Sudkem zachycená nika se sochou sv. Mikuláše vznikla až jako přídavek k oživení této strany. „Pseudobarokní“ sochu vytvořil B. Šimanovský v roce 1905. Přes tyto úpravy je kostel vzácnou pozdně barokní památkou s freskovou výzdobou od Kosmy Damiana Assama či sochami od Antonína Brauna.RB (PV) [Růžena Baťková (Pavel Vlček)], Kostel sv. Mikuláše, in: Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov, Academia, Praha, 1996, s. 97–100. Milan Pavlík, Obnova kostela sv. Mikuláše na Starém Městě (příspěvek k poznání urbanistické a tvarové stránky díla architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera), in: Staletá Praha. Královská cesta, 1991, s. 177–192.