„Začal jsem fotografovat obrazy současných malířů. Ta věc má barvy, ale já musím dát všechno do černobílé. Že se dá v černobílé udělat dojem barevnosti, mi řekl Filla. On v černobílé dokázal barevnost vidět. Filla chtěl obraz vždy fotografovat tak, aby se nezvětšoval. Neboť tímto zvětšením se poruší nejjemnější polotóny. Na tomto jevu by šla vybudovat celá opticko-fyzikální teorie.“
– Josef Sudek
Tato vzpomínka Josefa Sudka poodkrývá téma, které by si jen málo lidí spojovalo s jeho jménem a které přitom tvoří významnou, početnou a dobově velmi oceňovanou součást jeho fotografické produkce. Reprodukční a dokumentační fotografie byla jádrem Sudkovy živnostenské práce a záznamy maleb, kreseb a grafik tvoří její nejobsáhlejší složku (ve sbírce Ústavu dějin umění AV ČR se dochovalo kolem devíti tisíc takovýchto negativů a pozitivů).
Výstava prostřednictvím Sudkových snímků představuje malby a kresby osmi umělců, kteří byli fotografovi blízcí, ať už na osobní nebo umělecké rovině. Při práci na reprodukcích Sudek trávil nad díly mnoho hodin a vzhledem k délce expozice, která mohla trvat i desítky minut, je měl „v oku“. Byla to jedinečná škola, která mu jistě dopomohla ke statusu vyhledávaného znalce umění, oceňovaného zvlášť mezi mladými umělci. Ti od konce 30. let s nadšením navštěvovali jeho ateliér a stávali se i Sudkovými klienty. Tento vizuální svět, zprostředkovaný reprodukováním a prohloubený dlouhými debatami s autory, rezonoval na obou stranách dialogu. Proto jsou na výstavě vedle záznamů děl i ukázky z fotografovy volné tvorby, které nabízejí námětové a vizuální paralely k vystaveným reprodukcím a zahrnují jak zcela explicitní analogie tak i volnější asociace. Výstava je divákovi předkládá jako nabídku.
[....]
Na konci 30. let se začala kolem fotografa tvořit komunita umělců. Byla to doba, kdy pochmurná atmosféra ve společnosti stmelovala lidi dohromady a soukromé prostory bytů a ateliérů nahrazovaly veřejné platformy. Jednalo se často o mladé a začínající umělce, kteří chodili za Sudkem tzv. „na rozumy“. Vzniklo tak nejedno hluboké přátelství a různé reprodukční zakázky, splácené dalšími a dalšími díly. Z těchto mladých tvůrců jsou na výstavě zastoupeni Andrej Bělocvětov, Ota Janeček a Václav Sivko, fotografovy vrstevníky prezentují díla Vlastimila Rady, Františka Tichého a Františka Zikmunda a jako Sudkovi „starší učitelé“ zde figurují Emil Filla a v jistém smyslu i Josef Navrátil.
– Martin Pavlis (úryvek z katalogu výstavy)
Katalog výstavy PDF
Pozvánka na vernisáž PDF
Tiráž:
Kurátor výstavy: Martin Pavlis
Kurátorka galerie: Lucie Mlynářová
Instalace výstavy: Adéla Kremplová
Autor newprintů: Vlado Bohdan
Grafický design: Michal Smejkal – Studio Symbiont
Rámování: Rámy Pasparty s.r.o.
Překlady: Stephan von Pohl
Facebooková pozvánka
Napsali o výstavě:
ČRO Vltava, 24.7.2019 (rozhovor)
avcr.cz, 9.7.2019
Týden.cz, 4.7.2019
Aktualne.cz, 30. 6. 2019
Nová Večerní Praha, 28.6.2019
Týden.cz, 28.6.2019
Artalk.cz, 27.6.2019 (tisková zpráva)