Mapa míst poznamenaných druhou světovou válkou zpřístupňuje zajímavý a dosud odborně nezpracovaný konvolut fotografií Josefa Sudka. Ten se skládá z 366 velkoformátových negativů uložených ve fototéce Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i., k nimž se v některých případech dochovaly také pozitivy. Soubor vznikl z větší části pro Pražský kalendář 1946 s podtitulem Kulturní ztráty Prahy 1939–1945. Týdenní kalendář vyšel nákladem Václava Poláčka, obsahoval 53 Sudkových fotografií a historik umění Zdeněk Wirth k němu napsal předmluvu, kde zhodnotil válečné škody na pražských památkách.

Tato webová aplikace koncipovaná jako interaktivní mapa představuje první, topograficky zaměřené vyhodnocení celého souboru negativů. Mapa obsahuje podrobné popisy snímků a umožňuje také GPS navigaci k vybranému místu či zobrazení míst podle zvolených kategorií. Tištěná verze mapy přináší snímky a hlavní informace ve formě drobného kapesního průvodce, který nabízí tři spojité procházky vybranými lokalitami a vyzývá k jejich podrobnému studiu prostřednictvím této webové aplikace.

Mapa je výstupem projektu „Josef Sudek a fotografická dokumentace uměleckých děl: od soukromého archivu umění k reprezentaci kulturního dědictví“, který byl podpořen Ministerstvem kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II), id. kód: DG16P02M002.

Text 2

Úvodem

Na prahu svého konce vstoupila druhá světová válka do hlavního města Prahy a způsobila bolest i škody. V roce 1945 se zde našlo mnoho majitelů fotoaparátů, profesionálů i amatérů, kteří se vydávali do ulic, aby dokumentovali stěžejní okamžiky závěru války a spoušť, kterou útoky na město zanechaly. Mezi takové fotografy se zařadil i milovník Prahy a její zaujatý pozorovatel Josef Sudek (1896–1976). Na rozdíl od mnoha jiných nefotografoval smutné reportáže o obětech na lidských životech, svůj objektiv zaměřil na proměnu města: zbořené budovy, v ruiny proměněné památky a válečná opatření, jako protipožární nádrže na vodu, uprázdněné sokly městských pomníků či skladiště zabavených kovů v holešovickém přístavu.

Rok 1945 poznamenal Prahu nejvíce dvěma událostmi. První bylo zmýlené spojenecké bombardování Prahy dne 14. února, jež se dotklo zejména památek druhého pražského obvodu. Mezi nimi se Sudek zaměřil především na oblast zničeného Emauzského kláštera. V květnu 1945 pak proběhlo Pražské povstání, jehož ukončení znamenalo mír a osvobození, ale které přineslo také ničivé protiútoky okupantů. Z tehdy poškozených památek Sudek dokumentoval nejvíce oblast Staroměstského náměstí. Třetí skupinou, která zaujala Sudka jako samostatný výtvarný námět, bylo skladiště rekvírovaných soch na Maninách. Fotografoval zde převážně sochy z pražských pomníků, naskládané v různých částech areálu v surrealistických asamblážích.

Josef Sudek byl sám válečným veteránem z první světové války. Na italské frontě byl v roce 1916 poraněn na pravé ruce a v důsledku zranění mu ruku museli amputovat. Dvacetiletý mladík, vyučený knihvazač, se tak po návratu do Prahy stal invalidou a rekvalifikoval se na fotografa. Již v roce 1928 se mu podařilo otevřít si vlastní živnost. A protože Sudkovi tehdy běžná živnostenská portrétní fotografie nestačila, zaměřil se ve své profesionální práci zejména na reprodukce uměleckých děl a památek. Spolupracoval jak s jednotlivými umělci či teoretiky, tak s nakladateli a vydavateli knih a časopisů – nejvíce s nakladatelstvím Družstevní práce či spolky SVU Mánes a Umělecká beseda.

Fotografie představené v této mapě patří pravděpodobně z větší části k jedné z jeho profesionálních zakázek, a to od nakladatele Václava Poláčka, někdejšího ředitele Družstevní práce. Poláček soubor v roce 1945 použil k ilustraci týdenního kalendáře, který vydal ve svém Pražském nakladatelství. Texty a popisy fotografií jej doplnil historik umění a památkář Zdeněk Wirth. Pražský kalendář 1946 s podtitulem Kulturní ztráty Prahy 1939–1945 zveřejnil celkem 53 Sudkových fotografií. Ty jsou součástí konvolutu negativů uloženého v Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i., který byl zpracován pro tuto webovou aplikaci. Identifikovaných negativů stejného zaměření, tedy fotografií pražských míst poznamenaných druhou světovou válkou, je celkem 366 kusů. S výjimkou čtyř drobnějších formátů 8 x 8 cm jsou všechny negativy na plastových nebo skleněných deskách o rozměrech 13 x 18 cm. K části tohoto dosud nezpracovaného souboru se dochovaly také autorské pozitivy, uložené převážně v jiných institucích (Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Archiv hlavního města Prahy, Národní galerie Kanady v Ottawě, soukromé sbírky).

Podrobná analýza souboru dovoluje vedle zakázky nakladatele Poláčka – o níž se kromě účetních dokladů a předtiskových zvětšenin fotografií nic bližšího nedochovalo – rozeznat také snímky pro Sudka zcela netypické, které do zmíněného Kalendáře až na výjimky zařazeny nebyly. Vznikly snad ze Sudkovy vlastní iniciativy, zamýšlené využití těchto fotografií však dnes již nezjistíme. Jedná se o reportážní fotografie z bezprostředního chaosu a spouště Pražského povstání v květnu 1945, a to výlučně z oblasti Staroměstského a Václavského náměstí. I když je na většině fotografií patrná snaha zachytit primárně památku, dům či náměstí a nikoliv obyvatele Prahy, právě ti se někdy stali výrazným motivem snímaného obrazu. Sudkovo obvyklé úsilí o vyprázdněné, ztišené místo šlo stranou. Sudek se zde navrací zpátky k námětům z počátku 20. let – jedním z jeho posledních reportážních souborů byl téměř čtvrtstoletí starý cyklus Invalidovny. Výjimečnost tohoto konání vzácně přibližuje vzpomínka Vladimíra Fuky, zaznamenaná Petrem Hronem v roce 1980 a publikovaná v roce 1996 v katalogu Růže pro Josefa Sudka. Malíř Fuka v roce 1945 dělal Sudkovi asistenta, který mu obvykle přenášel a stavěl techniku. Na situaci závěru války Fuka vzpomíná jako na napínavou akci:

„Netrvalo dlouho a už jsem běžel se Sudkem do středu ještě hořícího města. Fronta se povstáním Pražanů přenesla i tam, na Nové Město, k radnici a ke gotickému chrámu. Ze Sudka se poprvé v jeho kariéře stal fotoreportér. Pro takové řemeslo byla jeho kamera těžká a neohrabaná. Se svým dřevěným, leštěným stativem mi připadala jako vzácný, bizarní nábytek. Vypadali jsme asi dost absurdně, když jsme tento starodávný kus začali rozkládat uprostřed kouřících sutin Staroměstského náměstí. Kolem nás padala slova: „Blázni, jděte z cesty, tady se střílí...“. Na výstřely z posunujících se těžkých ruských tanků odpovídala zákeřná střelba nacistů, poschovávaných na střechách domů. Josefovo krycí černé plátno, připravené na jeho hlavě pro prvý snímek, zbělalo v několika vteřinách zvířenými oblaky prachu, z nichž se ozýval jeho hlas: „Už to mám v mý bouchačce, tak ať si střílej.“ Rychle jsem Josefa strhl do brány barokního paláce, aby odtud trochu krytý pokračoval ve své práci. Tak vzniklo těch několik vzácných a ojedinělých fotografií v Sudkově díle. Tento den, devátého května 1945, byl konec války.“

Tato bezpochyby cenná vzpomínka byla zřejmě prací času přibarvena a je potřeba na ni nahlížet kriticky. Na žádném z dochovaných negativů se totiž už nebojuje, dokonce ani nehasí požáry, jako na některých archivních snímcích od jiných reportážních fotografů. Sudek se svou nemotornou kamerou staví mezi mnohé přihlížející, kteří se už střelby neobávají, či mezi staticky ohrožené ruiny, aby nám tak ještě dnes zprostředkoval účast svými obrazy. Tento fotograf, válečný invalida s omezenými fyzickými možnostmi, se tak války sám aktivně účastnil. Zmapoval svým fotoaparátem milované město a přispěl tím k poznání tíživých momentů našich dějin. Postavil se tak za národ, jak jej popsal prezident Edvard Beneš ve sborníku k Pražskému povstání: „Když jsme nemohli bojovat na začátku války, mohl svět aspoň vidět, že chceme bojovat na jejím konci, a že duch odboje je v celém národě naprosto spontánní.“ (Pražská květnová revoluce 1945. Sborník statí o pražském povstání a jeho ohlasu, vyd. Hlavní město Praha, 1946, nepag.)

 

O mapě

Autor fotografií: Josef Sudek
Zdroje digitálních reprodukcí: negativy Josefa Sudka uložené ve fototéce ÚDU AV ČR
Digitální reprodukce negativů: Adéla Kremplová, Vlado Bohdan (fototateliér ÚDU AV ČR)
Digitální úprava fotografií: Vlado Bohdan (ÚDU AV ČR)
Autorská práva: Dědicové Josefa Sudka, ÚDU AV ČR
Výběr fotografií pro mapu: Katarína Mašterová, Mariana Kubištová
Autorka koncepce a editorka: Katarína Mašterová
Autoři textů: Katarína Mašterová, Mariana Kubištová, Adam Havlík
Grafická úprava: Martin Groch & Tim+Tim, Richard Wilde
Webová aplikace: Onkubator
Jazyková redakce: Jana Jebavá
Překlad: Magdalena a Lawrence Wells

 

Ediční poznámka

Fotografie otištěné v mapě jsou reprodukovány z negativů uložených v oddělení fototéky Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i. Negativy byly digitálně přefotografovány, konvertovány do pozitivu a následně upraveny. Reprodukce se mohou lišit od originálního autorského pozitivu, pokud existuje.

Výběr zde zveřejněných snímků se opírá o kritérium maximální sdělnosti o památkách či místech, kterých se dotkla druhá světová válka. Mapa ukazuje všechna místa, kam se Sudek se svým fotoaparátem vydal – je tak unikátním svědectvím topografie jeho pohybu Prahou. Mapa neodráží pouze Sudkův autorský pohled, zaměřuje se především na informativní a historickou hodnotu jeho snímků.

Všechny fotografie a texty použité v mapě jsou chráněny autorským zákonem a licencemi dědiců Josefa Sudka a Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i. Svolení k reprodukci žádejte ve Fototéce ÚDU (link).   

 

Metoda a popis zpracování mapy
Seznam použité literatury

Slideshow