Archivní dokumentace či umělecké dílo?
Rodinova fotografická sbírka
Od osmdesátých let 19. století se Auguste Rodin nezdráhal obracet na profesionální fotografy, aby mu pomohli vyhovět potřebám kritiků a novinářů, kteří pro své články vyžadovali ilustrační snímky. V té době obdržel zakázku na monumentální vstupní dveře pro budoucí Muzeum dekorativního umění a veškerý pracovní čas věnoval dílu známému jako Brána pekla (La Porte de l’Enfer). Na jeho žádost fotili Charles Bodmer, Victor Pannelier, Freuler a řada dalších anonymních umělců jeho postavy z hlíny, které vytvářel ve svém ateliéru v Dépôt des marbres, v různém stádiu rozpracování. Postupem času Rodin čím dál více zasahoval do prezentace svých soch v novinách, jimž v roce 1896 vnutil amatérského fotografa Eugèna Drueta. Druetovy tisky připomínající monochromatická, zamlžená plátna Eugèna Carrièra měly dozajista daleko ke klasickému kánonu, který upřednostňoval jasný a precizní obraz. V roce 1903 si Druet otevřel vlastní galerii. To znamenalo, že už se nemohl věnovat Rodinovi, který posléze oslovil profesionálního fotografa Jacquese-Ernesta Bulloze. Právě v této době se zrodilo první fotografické estetické hnutí: piktorialismus. Když se na prahu umělcova ateliéru začali objevovat amatérští fotografové, Rodin jejich návrhům naslouchal. Obzvlášť silným dojmem na něj zapůsobilo dílo Edwarda Steichena, Stephena Haweise, Henryho Colese a Jeana Limete. Tito fotografové interpretovali Rodinovy sochy pomocí technik jako byl gumotisk, uhlotisk nebo platinotisk. Ve svém příspěvku nastíním vývoj sbírky i nekonečné diskuse o jejím postavení: je to archiv, dokumentace, nebo umělecké dílo?
Hélène Pinet je vedoucí výzkumu, archivů, knihovny a dokumentace a vědeckou supervizorkou fotografické sbírky Rodinova muzea. Je autorkou několika publikací věnovaných sochařství a fotografii: Rodin sculpteur et ses photographes (Éditions Sers, 1985), Rodin, les mains du génie (Gallimard, 1988), Camille Claudel, le génie est comme un miroir (Gallimard, 2003). Mimo to je kurátorkou či spolukurátorkou následujících výstav: La photographie pictorialiste (Musée Rodin, 1993), Le photographe et son modèle (Bibliothèque nationale, 1997), Éros, Rodin et Picasso (Bâle, Beyeler Foundation, 2006), Rodin et la Photographie (Musée Rodin, 2007), Isadora Duncan, une sculpture vivante (Musée Bourdelle, 2009), Henry Moore l’atelier (Musée Rodin, 2010) a Mapplethorpe / Rodin (Musée Rodin, 2014), Entre sculpture et photographie. Huit artistes chez Rodin (Musée Rodin, 2016).